Zemětřesení na Haiti - širší souvislot vlastně ani né tak o Haiti

Last Updated on Neděle, 17 Leden 2010 18:30 Napsal uživatel Yeah(c) Neděle, 17 Leden 2010 17:20

Hodnocení uživatelů: / 1
NejhoršíNejlepší 

   Už je tomu několik dnů co se tato, doposud jistě největší událost roku stala, a přesto jsou jí stále plné veškeré informační kanály - ve zpravodajských pořadech rádií se nemluví o ničem jiném, a i první stránky novin jsou stále věnovány fotografiím zničeného města... pod tímto "tlakem" jsem i já dostal nutkání k tématu něco říci, tak tedy říkám, a je mi jedno, že se to většině z nějakých pochybných důvodů asi líbit nebude.

   Zajímavá událost, rozhodně. Jak málo stačí aby se svět zbláznil - 200 000 mrtvých a lidi doslova šílí. Krize nekrize, posílání peněz na pomoc postižené oblasti je teď velkým hitem. Jednotlivé státy se předhánějí, jen se dostat co nejdříve na samaritánský seznam milodárců, přitom jediná skutečná pomoc zatím přichází od spojených států. Bez váhání 100 000 000 dolarů a 10 000 lidí k tomu, to se počítá. Otázkou zůstává, copak za tím asi bude. Že by jen chtěl pan Obama dokázat, že si Nobelovu cenu skutečně zaslouží, nebo bychom v tom mohli hledat něco víc... je možné, že Amerika se snaží ukázat světu, že ona je ta hodná, ona pomáhá - no, dokonalá příležitost. A tohle by mělo spojitost s Irákem... pokus o napravení pošramocené reputace , ale zpět k tématu.

   Je celkem těžko uvěřitelné, jak moc, tato ve výsledku bezvýznamná událost probouzí v lidech soucit, sebeobětování, pochopení. Tedy, vlastně promiňte, já zapoměl, to není probuzení, to je přeci lidská přirozenost, jistě.

   A tak v rámci "naší" přirozenosti posíláme peníze komusi, aby za ně nakoupil potřebný materiál, který je následně v rámci další lidské přirozenosti již na místě rabován, kraden a likvidován právě těmi, pro něž je tento materiál určen. A oni namísto, aby použili byť jen půlku mozku a na 5 sekund zapřemýšleli, a následně nehcali pomoc efektivně rozdělit, raději pod hesly "drzejší vítězí" a "hamty ať mám víc než tamti" likvidují a kradou to, na co se jim jiní složili. Lidi jsou nesktuečný stádo tupejch hovad. Je opravdu vtipné pozorovat, jak si sami zadupávají potenciálně rozumné koncepty pomoci, které nastínily některé humanitární organizace. Co říci...

   Ano milí čtenáři, slyším tvé vcelku logické a oprávněné námitky, jak se mi to hezky kecá z teplého pokoje a co bych asi tak dělal na jjeich místě sám... no, nevím, samozřejmě, že pomoc se hodí, ale nečekal bych na to až někdo příde a strčí mi sušenku do huby abych nechcíp. Také jsem si jistý, že bych se za den netransformoval v negramotný hovado dupající na 50 chlebů, aby se dostalo k jednomu ze kterýho může kousek utrhnout.

   Víte, ono soucit, pochopení, nutkání pomáhat, je to hezká věc, tahleta lidská "přirozenost". Obvykle se projevuje ve větší míře právě v takovýchto situacích, kdy jdou oběti do tisíců. 200 000 mrtvých je 200 000 mrtvých. Co na to říci? Stalo se mno. Stávalo se a bude se stávat. Nejde o nic zvláštního a upřímě nechápu ten neskutečnej humbuk okolo toho.

   Nic lidi, jdu poslat stovku na "Pandy". Je a milióny dalších přivedla lidská přirozenost, nejspíše onen soucit a pochopení, na pokraj vyhubení rasy a to ještě mohou mluvit o štěstí, že vůbec jsou. Tady má pomoc nějaké uplatnění. Obávám se totiž, že úbytek ani né tří tisícin lidské populace pro mě opravdu není dostatečně motivujícím prvkem k zasílání nějaké "pomoci". Mimo jiné teda také proto, že 0,003% budoucnost rasy opravdu neohrožují.

A tak se z bezvýznamných událostí, dělají události glaktického významu a skutečné problémy jsou v jejich stínu dále odsouvány, neřešeny a maskovány...