Půjčky, úvěry, mechanismus poskytování aka jednou psali v novinách... (very funny)

Napsal uživatel Yeah(c) Úterý, 28 Říjen 2008 13:47

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

  Sedím si takhle jednou v práci a čtu noviny, né teda že bych měl v práci na čtení novin čas, ale občas se světlá chvilka..., no spíš dost často se světlá chvilka využitelná ke čtení novin najde, ale to je vedlejší, hlavní, že si tak sedím v práci a čtu noviny. V nich standardní nudný žvásty, ale přišlo vysvobození, krátký, vtipný, článek ze života který má pro obyčejného čtenáře dokonce informační význam, dokonce tak velký, že trumfne komplet zbytek nudných žvástů psaných okolo. Článek tu opíšu (snad se toho tak moc nestane když ho opíšu) a poté k němu přidám pár bodů vlastních zkušeností.

   Článek MF DNES někdy v říjnu 2008, autor: Jana Blažková - reportér MF DNES (světem otřásá krize kapitalismu a vrahové z wall streetu si již vybírají stromy na které se budou věšet pokud hodnoty akcií a státní bilionové dotace soukromým bankám nezačnou růst minimálně exponenciálním tempem ;) pozn. Yeah(c) )

   Chcete 190 tisíc? Otvírejte poštu !

   České banky - na rozdíl od těch západních - nepůjčovali lidem bezhlavě, takže se jejich hromadného bankrotu nemusíme bát, ujišťují nás v těchto dnech finančníci. Překvapivé zjištění, alespoň pro mne. Vypadá-li úvěrová politika ve Spojených státech a v zemích západní Evropy ještě hůře než ta česká v mém případě, žasnu, že zatím kromě těch bank krachuje jen stát Island. Osobně totiž čekám bankrot českých bank už od loňska.

   Do té doby jsem házela nevyžádané nabídky úvěrů, které mi v pravidelných intervalech přistávají v poštovní schránce, rovnou do koše. Počítat jsem je začala až loni na jaře. To když se jedna taková neobjednaná kreditní karta ocitla v obálce spolu s účtem za mobilní telefon.

   Za to, že pravidelně protelefonuji přes dva tisíce korun měsíčně a účty platím v termínu, mám nárok na kartový úvěr od banky spřízněné s mým mobilním operátorem, psalo se tam. Drzost s níž mi nechtěná kreditka vlezla i do účtu za telefon, mě naštvala.

   Jenže u toho neskončilo. O čtrnáct dní později se v mém telefonu ozval dámský hlas. Informoval mě o tom, že jsem si asi zapoměla aktivovat svou novou kreditní kartu se sedmdesátitisícovým limitem, kterou mi její banka poslal jako dík za mé útraty za telefon.

   Když jsem ji ujistila, že o kartu nemám zájem, protože mám už dvě od té své banky, hodně se divila. "Určitě jsou jen debetní, a ne kreditní. Ty kreditní jsou výhodnější," přesvědčovala mě dál. V domění, že hovor utnu, jsem řekla, že bych úvěr neměla čím zapaltit. Dáma obratem podotkla, že to prý vůbec nevadí, protože na splátky si mohu zase půjčit.

   Když mi o dva měsíce později přišel další nevyžádaný dopis, v němž byla podle hmatu opět kreditní karta, neodolala jsem a otevřela ho.

   Tentokrát mi v něm nabízeli půjčku padesát tisíc korun. Jen za to, že jsem před patnácti lety koupila lux na multiservis, V tomto případě podle návodu stačilo k aktivaci úvěru napsat si zpátky o PIN.

   Do konce roku mi takové kartičky přišly ještě dvě. Jedna byla na půjčku ve výši dvaceti tisíc a ta druhá znovu an padesát. Aniž se mě kdokoliv zeptalna mé příjmy a aniž jsem o cokoli žádala, mohla jsem si díky vlezlím kreditkám napůjčovat 190 tisíc korun. A to v době, kdy byl mým jediným pravidelným zdrojem příjmu rodičovský příspěvek ve výši 7 600 korun měsíčně ze sociálky.

   "Asi netušili, že jsem na mateřské," říkala jsem si a pochvalovala si prozíravost té své banky v domění, že takhle peníze nás střadatelů nerozhazuje. Optimismus mi vydržel jen do vánoc. Tehdy se ta má řádně objednaná a léta využívaná kreditní karta k bankovnímu účtu ocitla na nějaký čas v mínusu. "Snad mi kvůli tomu ten kreditní úvěr nevezmou, když mi teď na účet chodí jen ten rodičovský příspěvek," strachovala jsem se při otvírání prosincového výpisu z banky.

   Nevzali. V dopise mi nabídli další sedmdesátitisícový úvěr. Abych prý měla na zaplacení toho stávajícího.

Článek MF DNES někdy v říjnu 2008, autor: Jana Blažková - reportér MF DNES

   No já myslím, že politiku finančních institucí při honbě za ziskem lépe vystihnout snad ani není možné. Dle mého názoru autorka ve své krátkozrakosti vidí problém pouze v tom, že lidem je ze všech stran vnucován úvěr, půjčka, nebo cokoliv obdobného ve výši, kterou daný člověk patrně ani nemusí být schopen zvládnout, a pokud se tak stane, nabídne mu instituce další úvěr na splacení úvěru :) I stoletou opici s půlkou mozku ve smrtelné křeči by napadlo, že tam bude asi nějaký problém. Autorka poukazuje na to, že lidé by nebyli schopny splácet a banky by mohli mít problémy, zdá se ale, že naopak cílem bankovních institucí je aby lidem nasypali takové množství úvěrů, kterou již nebudou schopni splácet a tak získat nejen peníze lidí kterým napůjčovali (protože ty už od nich dávno skrze úroky získali), ale také jejich majetek který mohou instituce dále přeměnit na tolik žádané peníze... sebereme byt, auto, televizi prodáme za desetinu ceny hurá budou prachy pro nás i pro naše spřízněné duše ;)

   Nemá cenu plakat nad politikou institucí které jsou tu pro lidi, vždyť lidi sami musí rozumě uvažovat a uvědomit si, co si můžou dovolit a co ne. Výše popsané praktiky bankovních a úvěrových společností jsou tak drzé, průhledné a trapné, že pokud se do nich nějaký člověk chytí a akceptuje je, je to pouze jeho demence a takovému člověku není pomoci. Každý strůjcem svého štěstí jest !

   Nu což, myslím, nevím přesně, v roce 2007 vstoupil v ČR v platnost zákon, jež chrání před totálním životním krachem právě osoby, které si napůjčovali a nemají jak splácet. Hrozí vystěhování z bytu apod. Zákon operuje s tím, že pokud instituce poskytne půjčku osobě u které je důvodný předpoklad, že nebude schopna splácet, soud může tuto osobu sprostit závazků k dané instituci. Toto je velmi důležité, protože soud by měl detailně zkoumat za ajkých okolností byla půjčka poskytnuta a na jaké účely byli peníze vynaloženy. Myslím tedy, že pokud máme sociálně slabou rodinu, která nemá na nájem a půjčí si od instituce peníze které použije na zaplacení nájmu aby nebyla vystěhována z bytu, může být tato osoba od splacení půjčky osvobozena, protože instituce si měla předem zjistit schopnost splácet a půjčku neposkytnout. V minulém roce bylo takto osvobozeno od splácení několik desítek lidí.

   Faktem je, že pokud si někdo veme půjčku, dělá to z vlastní vůle a je za svůj čin odpovědný a měl by závazkům dostát, nicméně vzhledem k tomu, že v této republice již drzost a vlezlost s jakou společnosti doslova cpou peníze za určitý úrok do kapes prakticky komukoli s jediným cílem vydělat, a jak známo nejlépe se vydělává na těch kteří mají jen velmi málo a ony instituce to moc dobře vědí, myslím že vznik tohoto opatření lze akceptovat a hodnotit jej kladně, i když v principu narušuje základy tržní ekonomiky, která zde funguje.

   Ale co, abych nebyl furt tak skeptickej, tuhle asi půl roku zpět jsem koukal na pořad Dobré ráno na ČT2 myslím, hovořilo se tam o zadluženosti České společnosti a jako host tam hovořil jakýsi analitik z nějaké banky který na dotaz redaktorky, zda-li jsou lidé u nás hodně zadlužení odpověděl, že průměrná zadluženost u nás činí 50% pevných příjmů domácností a že jsme v tomto směru za vyspělou evropou zaostalí, že u ncih zadluženost dosahuje 100% a jmenoval dokonce jeden stát (ten byl asi nejvyspělejší, ale bohužel si nepamatuju název státu) ve kterém zadluženost činí 200% tedy, že se nemusíme ničeho obávat a můžeme dále nabírat půjčky co to jenom jde ;)) No redaktorka byla po tomto odzbrojena a nebyla schopna vydat krom děkuji ani hlásku a musím uznat, že od té doby přemýšlím nad tím, jak je vůbec možné, že někdo může něco takového vypustit z huby a ještě ve veřejné televizi. Faktem je, že nejsem ekonom ani analitik a penězum moc nerozumim, ale bude-li mi někdo tvrdit, že je v pořádku když je průměrný jedinec, rodina zadlužen mezi 100 - 200% svých pevných příjmů, tak to asi bude opravdu expert, nebo je v celém chápání ekonomiky nějakej problém.